středa 23. prosince 2020

Hello 30

 Ahojky :) 


včera (22.12.)  mi ze začátku čísla zmizela dvojka a nahradila jí trojka. Je mi 30!!! 
Stále tomu nemůžu úplně uvěřit, připadá mi to jako včera, kdy jsem zastupovala do základní školy. Občas mám pocit, že tohle je jen sen a brzy se probudím a budu zase malou holčičkou. Na dospělost jsem se nikdy netěšila, nebyla jsem dítě, co říká, že už chce být velké. Já si užívala být dítětem, milovala jsem to. Vyloženě si pamatuji den, bylo mi asi 9 let a já stála na zahradě a přemýšlela jsem o tom, že nechci být nikdy velká. 

Možná a nebo právě proto jsem nikdy úplně nedospěla. Jsem takové dítě pořád, v mnoha ohledech, ale zase mi to asi umožňuje pracovat s dětmi, nevadí mi si s nimi hrát, blbnout, poslouchat jejich příběhy ... dělám to ráda a rozumím si s nimi. 

Řekla bych otřepanou fázi - necítím se na svůj věk, ALE to je blbost, já přeci nevím, jak bych se měla ve 30 cítit, ještě nikdy jsem tak mladá (😀) nebyla. Rozhodně se necítím staře - mám dost energie, elánu, nemám pocit že by mi někam něco uteklo ani že bych měla mít hned teď děti (i když z biologického hlediska asi ano).
Jo, v dětství jsem ten věk vnímala jinak a myslela jsem si, jak asi tak ve 20 budu děsně dospělá a v 25 budu mít dům, psa, dvě děti a já nevím co všechno (ha, ha). Skutečnost je ale někde úplně jinde, to ale neznamená, že to je špatně, náhodou je to úplně super (skoro). 

Včera jsem se probudila ve 3:20 - no, probudila mě Daisy s tím, že je super čas na mazlení, a já si uvědomila, že už mi je hodinu a 20 minut 30 let (narodila jsem se ve dvě ráno), chvilku jsem si poplakala a vzpomínala na Mínu a pak jsem zase spala jako dřevo. 
Ráno jsme pak s přítelem (snoubencem 😜) začali úžasnou snídaní z Le Frenchie a já se pak vydala do salonu - nechat se namalovat (abych byla za fešandu). Odpoledne potom přijela celá rodina, dostala jsem nádherný dort a krásné dárky, užívali jsme si pohodu a že jsme spolu a k večeru potom dorazili kamarádi. Zahráli jsme si únikovku (jsou sice zavřené, ale my máme domácí verzi) a úspěšně jsme unikli :) Taky jsme si zahráli hospodský kvíz na téma Pohádky - s převahou jsem vyhrála :D a pak se kecalo, pilo a jedlo :) Byl to úžasný den a já všem moc děkuji za to, že jsou jací jsou :) 💖











Taky bych Vám chtěla popřát krásné prožití Vánoc - hodně zdraví, lásky a pohody. Mějte se krásně a VESELÉ VÁNOCE

středa 2. prosince 2020

Střípky - LISTOPAD 2020

 Ahojky :)


já ani nemůžu věřit že je už prosinec, je to taková krása, celý rok jsem se těšila a už je to tady, nejlepší měsíc v roce a moje nejmilovanější období :) 
Teď se ale ještě vrátím k listopadu, který sice také nebyl tak bohatý na zážitky, stejně jako říjen, ale i tak jsem si ho užila na maximum. Jak se vyvedl listopad vám? 
Nebude nouze o fotky kočiček, jelikož co fotit hezčího doma než je, jídla a taky výlety, které jsem si ohromně užila. 
Už se na to ohlédnutí za listopadem těším :)

neděle 29. listopadu 2020

Vánoční čtení 🎄

 Ahojky :)


dnes tu pro Vás mám čtyři Vánoční knihy. Dvě jsou již starší a druhé dvě jsou letošní novinky, které jsem si už stihla vcelku zamilovat. Neznám nic lepšího když je venku zima, blíží se Vánoce a můžu si v klidu sednout do křesla a číst vánoční příběhy. Když k tomu ještě padá sníh, je to o to lepší, což se letos zatím alespoň u nás nepoštěstilo, ale snad se dočkám. Ovšem sníh už jsem viděla a včera jsem projížděla nádhernou zmrzlou krajinou, tak alespoň něco. Užijte si krásnou první adventní neděli :) 


Vánoční koleda

Charles Dickens 

Mojí největší srdcovkou je Vánoční koleda, čtu si jí každý rok na Vánoce. Je krásná, smutná i veselá a hlavně hodně, hodně Vánoční. Taky si vždy pak pouštím film a je to pro mě opravdový relax. Myslím si, že tenhle příběh zná skoro každý a kdo ne, určitě doporučuji si si knihu přečíst, nebo se alespoň podívat na film :) 
Já mám tuhle krásnou ilustrovanou verzi, která mě nadchla hned, jak jsem jí poprvé uviděla 


Sněží, sněží

John Green, Maureen Johnson, Lauren Myracle

Sněží, sněží je kniha, ve které najdete tři vánoční příběhy. Všechny jsou pěkné, krásně napsané a milé. Nejradši mám asi ráda hned první povídku, ale líbí se mi všechny tři. Navíc má kniha nádherný obal. Není to asi úplně kniha pro náročného čtenáře (ale kromě první to asi není žádná z nich 😁), ale je to takové pěkné oddechové čtení a na Vánoce ideální. 


Jak si zamilovat Vánoce

Karen Schaler

Nádherný Vánoční příběh o Emmie, která miluje Vánoce a která se rozhodně pro svého přítele uspořádat vánoční dovolenou, na ní ho mají navézt vodítka, která mu nechala, naneštěstí se ale první vodítko dostane k někomu jinému a tak začíná Vánoční příběh plný překvapení. 
Kniha je na konci navíc obohacená o různé tipy, recept atd., což je prostě skvělé :)


Vánoční příběhy

Charles Dickens

Kniha obsahuje více vánočních povídek od tohoto skvělého autora. Obsahuje i Vánoční koledu, ale ten překlad je příšerný (když znáte jiný), jiné nemohu posoudit, jelikož jsem je dříve nečetla a tak mi přišly v pořádku 😄 Takže na Vánoční koledu doporučuji jinou knihu, ale na ostatní příběhy mi tahle stačí a ten přebal to trochu vyvažuje :D



středa 18. listopadu 2020

Náš sváteční den 💚🌲

 Ahojky :)


tak jak jste si užili úterní volno? My jsme si ho udělali opravdu krásné :) 
Začali jsme si užívat hned od rána, pak jsme podnikli super výlet a večer jsme si dali výborný vaječný likér Hospodska, který jsme si objednali z Plzeňky Plzeň, což je moje oblíbená restaurace, koukli jsme na film a užívali si zbytek volného dne. Stihla jsem svůj oblíbený - Bota jménem Melichar

Letos sice ta svoboda není 100%, díky všem těm nařízením, ale jsem strašně ráda za to, že žiju v době jaké žiju. Asi si ani nedokážu představit žít v době, kdy by mohl můj názor znamenat to, že já (nebo moje děti), nebudou moct studovat co budou chtít, nebo vůbec studovat. Nebo ještě předtím ve válce. Moje prababička třeba zažila první i druhou světovou válku, hrozná představa. Proto si toho, co máme, moc vážím, i když to není dokonalé, ale taky co je, že? 
Jinak kdybych si mohla vybrat, chtěla bych žít v dávnějších dobách králů a princezen, ale musela bych být ta bohatá, jinak by to nebylo ono 😂. Máte vy dobu, kterou byste si chtěli zkusit? 

A teď dost dumání a jdeme na fotky :)

úterý 3. listopadu 2020

Střípky - ŘÍJEN 2020

 Ahojky :) 


je tady listopad a už zbývá jen nějakých 25 dní do první adventní neděle. Do samotných Vánoc dní 50, což znamená, že už jen 48 dní do mých narozenin. Čemu dál nemůžu uvěřit je to, že mi bude 30. Abyste mě chápali dobře, pro mě je to jen číslo, nemyslím si že jsem stará, necítím se tak a na narozeniny se hrooozně těším, jelikož u nás se narozeniny slaví ve velkém, ještě víc půlkulaté, no a ty kulaté, to bude něco. Ale opravdu mi bude 30? Nechápu, vždyť jsem nedávno chodila na základku. A na té jsem si mimochodem myslela, že ve 30 budu mít dům, psa, 2 nebo 3 děti a já nevím co ještě :D Ale teď dost o mých narozeninách, jelikož na to plánuji samostatný článek :) 

Vím že tahle doba je teď zvláštní a ty Vánoce asi nebudou úplně ono, ale stejně se na ně těším a možná ještě víc, vždyť Vánoce jsou o zklidnění, času stráveném s rodinou ... a my jsme naštěstí všichni po zdravotní stránce ok (klep, klep), máme práci, máme sebe ... co víc si přát. Jediný stín vrhá Mína, nedovedu si představit že jí neuvidím ležet pod Vánočním stromečkem, že s ní nebudu mít fotku jak si očuchává dárky a ani tu Silvestrovskou. Vím že budu mít nové, s našima kočičíma holkama, přesto je mi to hrozně líto. 

sobota 17. října 2020

Daisy a Golda - náš příběh

 Ahojky 

v minulém článku jsem psala o ztrátě Míny. Upřímně se s tím stále neumím vyrovnat a přijde mi to takové neskutečné. Žiju, pracuju, vše je ok, ale jak si třeba v noci lehnu a dolehne to na mě jako kámen. Mám ale dvě nové lásky, které mi se smutkem pomáhají. Jmenují se Daisy a Golda. Dvě nové kočičky. 

Po ztrátě Míny jsem věděla, že chci určitě nové zvířátko, jinak by mi to doma připadalo prázdné a jelikož pejska do bytu nechci, protože by byl dlouho sám, bylo jasné že to bude nová kočička. Neuvažovali jsme o víc než jedné, ale osud nám to tak zahrál. Já tomu říkám, že nám je takhle poslala Mína. Procházeli jsme webové stránky útulků a našli jsme kočičku, která nás rozesmála - má totiž knírek. Tahle kočička byla v karanténě, léčila se a bylo jasné, že si jí nebudeme moct vzít hned, to nám vyhovovalo - chtěli jsme po smrti Míny trochu času než si přivedeme další. Takže jsme do útulku zavolali (19.9. v sobotu) a v neděli jsme se na ní měli jet podívat, ale zamluvili jsem si jí, aby nám jí nikdo nevyfouknul. Pár minut po tomhle telefonátu mi volala ségra, že našli opuštěné kotě, zanedbané, ale mazlivé a jestli ho nechceme a že mi už poslala fotku. 

pondělí 21. září 2020

Když přijde smutek

Ještě před pár dny byl řekla, že je všechno nádherné, je s podivem, že stačí pár dní, nebo i hodin, aby to bylo všechno jinak. 

Mně život zasadil velikou ránu, nečekanou a stále jsem to úplně nevstřebala. V sobotu 12.9. jsem naší kočičku, jejíchž fotek si ten, kdo tenhle blog čte, nemohl nevšimnout, jsem odvezla k veterináři, protože den předtím nechtěla jíst. Říkala jsem si že má možná horečku, lehala si na dlaždičky atd., diagnóza byla ale horší, selhání ledvin, začala dostávat kapačky, ty ale nepomohly. Ve čtvrtek 17.9. jsem jí ztratila, nebo spíše my. 

Stále mi to přijde neuvěřitelné. Ve chvílích, kdy mi to dojde, kdy to připustím, brečím, jindy jsem apatická. Odešel kus mě a i když vím, že jí už je dobře, je to velká bolest. Ale vím, že jednou se s ní opět sejdu. 



neděle 13. září 2020

Střípky - LÉTO 2020

Ahojky :)


léto je za námi, na jednu stranu škoda, na druhou jupí. Já jsem se rozhodla, že si léto po té řadě omezení pořádně užijeme. Do ciziny jsem nechtěla, u nás je také spousta krásných míst, tak jsem to vzala jako super příležitost to u nás zase o něco lépe poznat. A to se povedlo :)


neděle 23. srpna 2020

Novinky 2.

 Ahojky :)


zdravím Vás u dalších novinek. Dneska bych se chtěla zaměřit na byt - tedy na ten můj, ne na ten, který rekonstruujeme :D
S tím je to opravdu záživné, měl být hotový už minulé léto, nejdéle do letošního ledna. On tedy je, ale neprošel kolaudací (kvůli parkovišti) a když měl být dřívější termín na novou, opět si někdo stěžoval. Což jsem doteď nepochopila, parkoviště je v pořádku, místa jsou dost velká a je jich dost, jde jen o obrubník - o vzdálenost od domu. Navíc si prý stěžoval někdo z nových majitelů, nechápu už vůbec, díky tomu se byty nemůžou převést do osobního vlastnictví. 
Výhoda je, že klíče již máme a kdo tam tedy potřeboval bydlet, bydlí, ale ostatní mají smůlu. Tedy ti, kteří to chtějí pronajímat a nebo já, která ho chci prodat.

Nejprve jsme také uvažovali o pronájmu, potom ale přišla na přetřes svatba - a oba máme všechny svoje peníze momentálně v nemovitostech, přítel ve svém bytě a já v tom svém, takže logické řešení je prodat můj byt a dostat peníze zpět, plus chceme za pár let domeček a stejně bych se bytu zbavovala, abych neměla už jednu hypotéku na krku. 

Nebudu lhát, jsem z toho dost smutná, na byt jsem se hrooozně těšila, s láskou jsem tam vybírala podlahy, koupelnu, dlažbu ... prostě všechno. Taky jsem si našla byt za Plzní, jelikož jsem sice chtěla být blízko městu, ale ne v něm. Kupovala jsem ho ovšem za svobodna, je to 2+kk, přítelův byt je velký, jak na metry, tak na místnosti a kdyby jsme měli děti, jako že po svatbě bysme chtěli, je tu na ně místo, v mém bytě by to bylo dost složité. Ale nese to své nevýhody, sice je to v přítelově bytě velké, ale nemá balkon a na ten já jsem se spešl těšila, je v centru a odtud já jsem chtěla vypadnout + parkování je taky záživné. Výhoda je, že jsem se naučila podélně parkovat :D. Sice tu už bydlím přes rok, ale stále tu nemám 100% pocit domova. Přítel o tom sice vždy mluví jako o našem bytě a nijak mi nedává najevo, že ho koupil on, přesto si myslím, že v mém bytě bych se cítila jinak. 
Takže mám takové rozporuplné pocity - na jednu stranu jsem ráda že je to velký byt, že bydlíme spolu, na druhou jsem smutná že nemůžu bydlet v tom svém :D 

Doufám alespoň že se brzy prodá a budu mít o tu starost méně :) 
Příště se budu těšit o článku o rekonstrukci ;)

čtvrtek 13. srpna 2020

Novinky 1.

 Ahojky :)


v minulém článku jsem psala, že se toho za ten více jak rok dost změnilo. Změnilo možná není ani to pravé slovo, spíše se toho hodně stalo. Pár změn se událo také, ale spíše jde o události, zážitky a novinky. 
Kdo četl minulé články, tak ví, že jsem si vzala hypotéku na byt, jelikož jsem se po 9 letech rozešla s přítelem, kdo četl dál ví, že jsme se po 2 letech dali opět dohromady, kdo četl ještě dál zjistil, že se stěhuji k němu (jelikož taky koupil byt) a můj byt (až bude) se bude pronajímat, no a někdo se možná v komentářích dočetl, že byt se nakonec bude prodávat, až to s ním bude u konce. O tom ale v dalších článcích :)

Teď bych se s Vámi totiž chtěla podělit o něco jiného. Jak jsem zmínila, s přítelem jsme opět spolu po 2 ročním odloučení. 
Rozešli jsme se po 9 letech vztahu, byl to tedy rozchod z jeho strany, nebyl si jistý, jestli je se mnou protože mě miluje, nebo protože jsme spolu tak dlouho. Hodně mě to bolelo, ale hodně mi to i dalo (například jsem našla nejlepší kamarádku). Naučila jsem se žít sama a být sama se sebou, být odkázána jen sama na sebe. A líbilo se mi to, připadala jsem si silná, pyšná na to, že zvládám single život - po všech stránkách - materiální, psychické ... a zároveň jsem pochopila, co ho k rozchodu vedlo. Byli jsme spolu od jeho 15 let (mých 17), neměl srovnání, musel si zkusit být beze mě, plus jsem byla hrozná, byla jsem na něm závislá, žárlivá ... bylo těžké si to připustit, ale chápala jsem proč rozchod přišel a vesměs bylo jasné že k němu dojde, poslední rok byl ten vztah naprd, ale dokázala jsem si to připustit až s odstupem. A když byl čas, jemu i sobě jsem odpustila. 
A co se nestalo, po dvou letech se ozval, nikoho mezitím neměl, stejně jako já. Uvědomil si také dost věcí a zjistil, že jsem prostě nejlepší :D Jasně, to je nadsázka, ale abych byla upřímná, tak nějak to bylo, i když já sama tou dobou nechápala, jelikož už jsem dokázala vidět, jak jsem se chovala, ale holt čas. 
A tím nechci říct že byl ten vztah hrozný, jo, byly tam špatné chvíle, hlavně ten poslední rok, to to šlo opravdu do kopru, ale předtím to bylo skvělé, byli jsme nejlepší přátelé, milenci atd., ale nebyl rozhodně dokonalý a ty chyby tam byly a spíš gradovaly, což asi bylo to špatné. 
Dohromady jsme se dali na třetí schůzce a od té doby to bylo, je, krásné. Ten vztah je daleko lepší než byl, já na něm nelpím, nežárlím (moc :D), problémy řešíme hned a ne až když to vygraduje. Jsme spolu nově přes rok a ten vztah je úplně jiný než byl, nebo možná není, to dobré zůstalo a ještě se to posílilo, ale vyřešili jsme to špatné, vidím že si mě váží, já si vážím jeho, máme společné koníčky, ale máme každý i to svoje. Nejsme neustále spolu, ale i zvlášť. A hlavně - neřešíme co bylo, ty chyby které tam byly, co jsme si třeba řekli při rozchodu (rozešli jsme se poměrně klidně, ale emoce udělají svoje a nebyli jsme na sebe 100% hodní) ... prostě nic, to v tomhle vztahu nemá co dělat. 

A tak se stalo co se stalo - 11.6.2020 jsem byla požádána o ruku. Krásně, soukromě, doma, s kyticí růží, nádherným prstýnkem a i tím klečením na jednom koleni. Takže slavnostně můžu říct, že jsem ZASNOUBENÁ a taky neuvěřitelně šťastná. 

Tímhle se s Vámi loučím a těším se u dalšího článku :)




Ahoj :)

Ahojky :)



nemůžu uvěřit, že poslední článek jsem napsala 2. května 2019. Těšila jsem se na články s rekonstrukcí, ale právě ta mě nakonec převálcovala. Ta plus starost o můj byt (který stále není úplně můj), práce a mnoho dalších možností. Bylo to hektické období a není úplně u konce, ale už se to zdá se rýsuje. 
Stále jsem nad blogem přemýšlela, ale neměla jsem vůli a asi ani chuť se do něčeho pouštět. Až teď, vzbudila jsem se s touhou se na blog podívat a koukám, že někteří stále komentují a alespoň trochu to tu žije. Něco se ve mě zlomila a já se rozhodla pro tenhle článek. 

Takže jsem tedy zpět, v celé své kráse. 
Za ten víc než rok se toho tolik změnilo a já už se moc těším, až se o to podělím. 
Mějte se krásně :)