sobota 17. října 2020

Daisy a Golda - náš příběh

 Ahojky 

v minulém článku jsem psala o ztrátě Míny. Upřímně se s tím stále neumím vyrovnat a přijde mi to takové neskutečné. Žiju, pracuju, vše je ok, ale jak si třeba v noci lehnu a dolehne to na mě jako kámen. Mám ale dvě nové lásky, které mi se smutkem pomáhají. Jmenují se Daisy a Golda. Dvě nové kočičky. 

Po ztrátě Míny jsem věděla, že chci určitě nové zvířátko, jinak by mi to doma připadalo prázdné a jelikož pejska do bytu nechci, protože by byl dlouho sám, bylo jasné že to bude nová kočička. Neuvažovali jsme o víc než jedné, ale osud nám to tak zahrál. Já tomu říkám, že nám je takhle poslala Mína. Procházeli jsme webové stránky útulků a našli jsme kočičku, která nás rozesmála - má totiž knírek. Tahle kočička byla v karanténě, léčila se a bylo jasné, že si jí nebudeme moct vzít hned, to nám vyhovovalo - chtěli jsme po smrti Míny trochu času než si přivedeme další. Takže jsme do útulku zavolali (19.9. v sobotu) a v neděli jsme se na ní měli jet podívat, ale zamluvili jsem si jí, aby nám jí nikdo nevyfouknul. Pár minut po tomhle telefonátu mi volala ségra, že našli opuštěné kotě, zanedbané, ale mazlivé a jestli ho nechceme a že mi už poslala fotku.