Ahojky :)
v článku k BL jsem psala, že jsem si vybrala deset věcí, která bych chtěla stihnout v průběhu jednoho roku, ale že pokud se mi splní něco, co vím, že na tom listu také někde mám, ale zrovna to není v té desítce, budu to brát jako položku jedenáctou, dvanáctou... atd. A hle, je to tady. Abych ale byla upřímná, mám z jedné strany ooobrovskou radost, ale jsem i trochu smutná - hned vysvětlím.
Splnila jsem si svůj VELKÝ SEN a pořídila jsem si nové auto, opravdu moje, žádné půjčky nebo tak, prostě moje, koupené mnou. Peugeot, který jsem měla, jsem dostala od rodičů k promoci, samozřejmě to nebylo nové auto, to bych ani jako své prví auto nechtěla, bylo starší (bylo mu už asi 13), ale v dobrém stavu, málo najeto, přede mnou ho měl starší pán, který se o něj hezky staral a jezdil s ním jen na nákupy, takže mělo i malinko najeto a jsem za něj strašně vděčná a ráda, bylo to dokonalé první auto ♥.
O novém autu jsem začala uvažovat, protože můj Peugeot v posledním roce byl víc u automechanika něž u mě a tak ta myšlena na nové auto padla, no a když se rozbil asi 3x za sebou v opravdu krátkém intervalu, bylo rozhodnuto, už jsem se ním i bála jezdit na nějakou delší vzdálenost, i když musím říct, že vždy začal hlásit poruchu než jsem vyjela nebo po minutě, nikdy mě nenechal ve štychu na cestě, za což jsem neuvěřitelně vděčná. Na jeho "obranu" ale musím říct, že se začalo porouchávat až teď, v posledních cca dvou letech, nejvíce v posledním roce, do té doby to bylo bezproblémové auto, což je na jeho stáří co říct a není se co divit, je mu chlapci už 20 nebo 21 let.
Loučení s ním bylo hodně bolestné, já si k lidem/zvířatům/věcem utvářím poměrně rychle silný vztah a svoje auto miluju a první večer, když jsem si přivezla nové auto a mamka odjela s Pežotkem (jak mu říkám), jsem to ořvala, ale jsem ráda, že je u mamky, dostala jsem ho vlastně od ní (tedy od rodičů, ale byl to mamky nápad) a nemá ho nikdo cizí a není úplně pryč, což mi hodně pomohlo a vím, že mamka ho ještě využije, jezdí jen po okolí a musím říct, že jako na potvoru v posledních měsících zase šlape jako hodinky, až jsem si začala říkat, jestli jsem se s tím novým autem neunáhlila 😄. Druhý den už jsem ale z nového auta měla tu pravou nefalšovanou radost a nejradši bych neustále někam jezdila.
Nové auto jsem vybírala dlouho, chtěla jsem, aby se mi líbilo (no jo, jsem holka 😂), ale aby mělo i dobré recenze a bylo trošku větší než Peugeot. Hledala jsem a hledala, až jsem si vybrala Toyotu, konkrétně Toyotu Corollu. Pak už to bylo snažší, našla jsem si, kde mají tu, co splňuje moje kritéria a bylo to, našla jsem jí v Praze a hned, jak to šlo, jsme se na ní jeli podívat. Projela jsem si jí, doptala se na věci jako je záruka, servis, funkce atd. a jelikož splňovala vše, co jsem chtěla a skvěle se mi v ní jelo, tak jsem složila zálohu, doma jsme pak doklepli vše, co muselo být, domluvil se den předání a já si pro ní mohla jet. Jela se mnou mamka i manžel, do Prahy jsme jeli Studentem a pak MHD (cesta po Praze byla delší jak z Plzně do Prahy, byla totiž až na druhém konci), vyřídila jsem různé formality a byla moje. "Nejlepší" byla cesta domů, lepší počasí jsem si nemohla přát - hustě sněžilo, skoro tma, nové auto, no super to bylo, takže malá nervozita tam byla, ale po chvilce cesty už to bylo ok a v Plzni to už bylo úplně na pohodu. Rozhodně jsem ale ráda, že jsem nejela sama.
No a tady je, moje nová láska, kterou budu mít určitě ráda stejně jako svého Pežotka a která mi teď dělá opravdu velkou radost. Je to takové neskutečné, že jsem si tenhle sen doopravdy splnila, přeci jen už je to větší věc, je to něco, co si (alespoň normální smrtelníci jako já) nekupují každý den, týden, měsíc ani rok a momentálně je to můj velký zdroj štěstí ❤
