25. březen - Den nenarozených dětí

 Ahojky

25. březen je Dnem nenarozených dětí. Tento den si katolíci, ale i příznivci hnutí pro-life připomínají, že život každého člověka je unikátní a neopakovatelný a začíná okamžikem početí. 

Symbolizuje lásku a úctu k lidským bytostem, které nikdy nedostaly šanci narodit se a prožít plnohodnotný život. 

Proto i dnes vzpomínám na našeho skřítečka, ale upřímně, myslím na něj každý den, většinou s poklidem a mírem v duši i srdci, ale někdy mám hodně rozporuplné pocity. Jsou to dny jako tenhle, kdy se zastavím a zamyslím se nad tím.

Je tam smutek - stále, není tak velký, člověk se s tím naučí žít, rozhodně ale nikdy nezapomenu, vždy budu smutná, že jsem ho nikdy nemohla držet v náručí, obejmout, poznat, vidět jak roste. Je tam láska - vždy to bude moje první milované miminko. Je tam toho moc... za Celestýnku jsem strašně vděčná a miluju jí nejvíc na světě, zároveň bych moc ráda poznala naše první miminko a i když si říkám, že to tak mělo být a třeba nás to mělo něco naučit, občas tam je i takovéto "Proč zrovna my." 

Proto je to tak zmatené a upřímně ani slovy nedokážu vyjádřit to všechno, co mi přijde rozporuplné, ty pocity zároveň smutnu, ztráty a zároveň lásky, toho, že bych chtěla poznat jak první miminko, tak chci Celestýnku. Je bolestné o tom mluvit, ale i nemluvit, nechci dělat, že to nebylo, že se to nestalo. Chápu, že někdo ano, že to chce vytěsnit, ale já taková nejsem, milovala jsem naše první miminko, miluju Celestýnku, obě to jsou moje děti a já se k nim hrdě hlásím. 

Jsem vážně ráda, že se takováto témata rozebírají čím dál víc, aby ženy, které si něčím podobným projdou, věděly, že nejsou osamocené, aby se měly na koho obrátit a aby i okolí vědělo, jak reagovat. Ono se to krásně řekne - podle statistik předčasně skončí každé xy těhotenství, takže to vlastně nic není. My jsme ale lidi, ne statistika, všichni doufáme a věříme, že nás se to netýká, nám se to nestane (a to ať jde asi o cokoliv) a když se to pak stane, může to hodně bolet. Už jsem tu o ní psala, ale úžasná je skupina Dítě v srdci, které se tímto tématem právě zabývá a já jsem jim za to vážně vděčná. 

Jsem ráda za všechny, kdo něco takového nikdy nemuseli zažít (u sebe ani v rodině) a posílám velké objetí těm, kdo si tím prošli. Mějte se krásně ❤

Jablka ze stromu nepadají - Liane Moriarty

 Typická rodina - milují se, ale ještě víc se touží navzájem pozabíjet...

Kdyby se vaše matka ztratila, řekli byste to policii? I kdyby byl hlavním podezřelým váš otec? A právě před takovým dilematem stojí čtyři dospělí sourozenci Delayneovi. Každý ve městě je zná a jejich rodičů, Stanovi a Joy, jejich přátelé závidí, že i po padesáti letech manželství to mezi nimi jiskří. Jenže je tomu skutečně tak? Když teď prodali proslulou tenisovou akademii, kterou celá léta společně budovali, jako by najednou - samozřejmě kromě naděje na vnoučata - nezůstalo nic, co by ty dva spojovalo. A pak jedné noci zazvoní u jejich dveří cizinka, která se představí jako Savannah a jez potřebuje pomoct, protože jí napadl její přítel. Delaneyovi neváhají a zraněné dívky se ujmou. Nedlouho nato ovšem Joy zmizí a po Savannah také jako by se slehla zem. Dvě z Delaynových dětí si myslí, že otec s tím nemá vůbec nic společného - a ty zbylé dvě si myslí přesný opak!

Střípky ÚNOR 2024

Ahojky :)

nevím jak vám, ale na to, že únor je nejkratším měsícem roku, tak mě přišel nějak neuvěřitelně dlouhý 😂 Od narození Celestýnky mi čas neskutečně utíkal a najednou jako kdyby se všechno zastavilo, vůbec nevím čím to je, ale občas jsem se přistihla, jak si říkám: "To je ještě furt únor?" Ptala jsem se manžela a měl to stejně, takže u nás prostě divný měsíc. Upřímně doufám, že březen mi uteče přeci jen trochu rychleji. 

Hodně jsem si užívala dny, kdy bylo takřka jarní počasí a teď v březnu už bych chtěla jenom to, prvním březnem pro mě zima končí a začíná jaro, takže šup šup, ať už je pěkně 😁 

Za co se musím pochválit je, že jsem dala cestu do Prahy a hlavně přes Prahu v klidu, i s uchem (víc se dočtete níž), když jsem řídila minule (v lednu), byla jsem trošku nervózní, ale tentokrát jsem byla už dost v klidu, ale i tak jsem vždycky ráda, když dojedeme bezpečně zpět domů :)

Článek započne naše milovaná Goldinka ❤