Ahojky :)
těhotenství jsem nikde nesdílela a věděla o něm jen rodina a nejbližší kamarádi - respektive ti, se kterými jsem se vídala a bylo jasné, že by na to časem přišli :D, vedla jsem si ale deníček, jak papírový, tak i tady jsem si dělala zápisky, házela jsem si do konceptu fotky atd., abych jednou měla na co vzpomínat :)
Jak možná víte, v lednu 2022 jsem přišla o miminko, to jsem otěhotněla hned po vysazení HA - sebralo mě to, fyzicky i psychicky jsem se z toho dlouho dostávala, ale můžu jen děkovat svému tělu, že i přes ty komplikace, které jsem řešila do dubna, se z toho rychle vzpamatovalo a hned jak se všechno vyřešilo, začalo zase normálně pracovat, asi i proto pro mě druhé těhotenství bylo ještě křehčí, než to první, měla jsem šílenou radost a byla strašně šťastná a vděčná, ale také jsem se o tu předchozí zkušenost víc bála, takže se z toho stalo takové naše malé sladké skoro tajemství.
Test jsem si dělala 15.10. po jednom dni zpoždění, i když takové tušení jsem měla už předtím - a věřte mi, že pokušení udělat si ten test dřív, bylo velké, ale už jsem zažila zklamání v červnu a zařekla jsem se, že počkám na zpoždění, takže jsem se nenechala zviklat.
V červnu jsem se i zařekla, že do pozitivního testu budu žít úplně svobodně, nehlídala jsem se, dělala jsem vše, co se v těhotenství nemůže/nemělo by atd. a hooodně mi to pomohlo hodit se do psychické pohody.
Toho 15.10. jsme byli s manželem nakupovat v Tescu a rozhodli jsme se, že si tam koupíme čínu a vezmeme si jí domů, hned vedle je lékárna, tak jsem mu řekla, ať počká na jídlo, že si tam skočím pro léky na bolest hlavy, že už je doma nemáme. Léky jsem opravdu vzala a k nim těhotenský test - na tajňáka, nechtěla jsem nic říkat, dokud to nebude potvrzené. Doma jsem uvažovala, jestli počkat do rána, kdy by byla největší pravděpodobnost, že se něco ukáže, nebo test udělat hned... nevydržela jsem to a udělala jsem si ho hned a i tak se okamžitě ukázal jako pozitivní :) Šla jsem ze záchodu celá uřvaná, manžel nechápal co se děje a já ze sebe dostala něco jako, že je pozitivní, chvilku nechápavě koukal a pak mu to došlo 💖
Ta radost byla veliká, ale strach, že to zase nevyjde, taky.
Minule jako bych cítila, že to nedopadne, moje první myšlenky byly, že to nebudeme říkat, kdyby se něco stalo, tentokrát byl ten pocit ale jiný a já si řekla, že se budu radovat a jestli se má něco stát, tak se to stejně stane. To bylo nejlepší rozhodnutí - i když to neznamená, že ten strach zmizel, věděla jsem o něm celou dobu, ale nenechala jsem se jím převálcovat (alespoň ne moc často, myslím), jak jsem psala výš, i to byl důvod, proč jsem těhotenství nikde nesdílela.
