středa 23. prosince 2020
Hello 30
středa 2. prosince 2020
Střípky - LISTOPAD 2020
Ahojky :)
neděle 29. listopadu 2020
Vánoční čtení 🎄
Ahojky :)
Vánoční koleda
Charles Dickens
Sněží, sněží
John Green, Maureen Johnson, Lauren Myracle
Jak si zamilovat Vánoce
Karen Schaler
Vánoční příběhy
Charles Dickens
středa 18. listopadu 2020
Náš sváteční den 💚🌲
Ahojky :)
úterý 3. listopadu 2020
Střípky - ŘÍJEN 2020
Ahojky :)
sobota 17. října 2020
Daisy a Golda - náš příběh
Ahojky
v minulém článku jsem psala o ztrátě Míny. Upřímně se s tím stále neumím vyrovnat a přijde mi to takové neskutečné. Žiju, pracuju, vše je ok, ale jak si třeba v noci lehnu a dolehne to na mě jako kámen. Mám ale dvě nové lásky, které mi se smutkem pomáhají. Jmenují se Daisy a Golda. Dvě nové kočičky.
Po ztrátě Míny jsem věděla, že chci určitě nové zvířátko, jinak by mi to doma připadalo prázdné a jelikož pejska do bytu nechci, protože by byl dlouho sám, bylo jasné že to bude nová kočička. Neuvažovali jsme o víc než jedné, ale osud nám to tak zahrál. Já tomu říkám, že nám je takhle poslala Mína. Procházeli jsme webové stránky útulků a našli jsme kočičku, která nás rozesmála - má totiž knírek. Tahle kočička byla v karanténě, léčila se a bylo jasné, že si jí nebudeme moct vzít hned, to nám vyhovovalo - chtěli jsme po smrti Míny trochu času než si přivedeme další. Takže jsme do útulku zavolali (19.9. v sobotu) a v neděli jsme se na ní měli jet podívat, ale zamluvili jsem si jí, aby nám jí nikdo nevyfouknul. Pár minut po tomhle telefonátu mi volala ségra, že našli opuštěné kotě, zanedbané, ale mazlivé a jestli ho nechceme a že mi už poslala fotku.
pondělí 21. září 2020
Když přijde smutek
Ještě před pár dny byl řekla, že je všechno nádherné, je s podivem, že stačí pár dní, nebo i hodin, aby to bylo všechno jinak.
Mně život zasadil velikou ránu, nečekanou a stále jsem to úplně nevstřebala. V sobotu 12.9. jsem naší kočičku, jejíchž fotek si ten, kdo tenhle blog čte, nemohl nevšimnout, jsem odvezla k veterináři, protože den předtím nechtěla jíst. Říkala jsem si že má možná horečku, lehala si na dlaždičky atd., diagnóza byla ale horší, selhání ledvin, začala dostávat kapačky, ty ale nepomohly. Ve čtvrtek 17.9. jsem jí ztratila, nebo spíše my.
Stále mi to přijde neuvěřitelné. Ve chvílích, kdy mi to dojde, kdy to připustím, brečím, jindy jsem apatická. Odešel kus mě a i když vím, že jí už je dobře, je to velká bolest. Ale vím, že jednou se s ní opět sejdu.