Ahojky :)
jedním z bodů na mém seznamu bylo rande na ledě. Vždy jsem bruslila ráda, přesto jsem na bruslích stála naposledy na střední škole. To jsem ale chtěla změnit a zároveň jsem z toho chtěla udělat takové "rande na ledě", což se mi v podstatě splnilo.
Nakonec jsme šli sice na stadion a bruslení se neodehrálo venku, ale i tak to bylo vážně super a já byla hrozně nadšená.
Vrátím se ale na začátek, byla neděle 30.1. a já opět byla líná někam jít (vždy mám problém se dokopat abych vyrazila, i když vím, že mě to pak na 99% bude bavit), nakonec jsme se s manželem rozhodli, že vyrazíme na procházku a pak na stadion, procházka byla super, nikdo nikdo, šli jsme v lese a tak to mám nejradši, v plánu bylo právě i bruslení, ale názor jestli pojedeme se neustále měnit, chvilku to bylo že to zkusíme (i on hodně dlouho nebruslil), pak zase že na to kašleme, protože se nám vážně nechtělo, roli hrál asi taky strach, stoupnout si třeba po 10 letech na brusle atd.
No, nakonec jsme se hecli a vyrazili jsme na stadion, nebudu lhát, bylo to utrpení, nohy po tolika letech nejsou vůbec zvyklé, bolely jako čert a první kolečko jsme jeli jen u mantinelu a já se bála, že sebou co nevidět praštím o zem. Potom jsme si dali pauzu a po ní už to bylo i lepší, odvážila jsem se jet i dál od mantinelu a docela získala grif a co víc, po odchodu ze stadionu jsem měla opravdu BÁJEČNÝ pocit, protože jsem to zvládla, protože jsem se přemluvila a šla jsem, protože to byla prostě paráda a ten vnitřní pocit uspokojení byl k nezaplacení.
A to chtělo oslavu, takže jsme vyrazili do Prosekárny, která se u nás v Plzni otevírala v listopadu a potom ještě na večeři. Dlouho jsem si takhle žádný den neužila a měla jsem hroznou radost, protože překonávat tu lenost a strach je pro mě vždy malé vítězství, plus nezažíváme zrovna nejlepší období a tohle mi hodně pomohlo cítit se zase o něco lépe :)
Mějte se krásně a budu se těšit příště :)
