Hledačka v Lučině

 Ahojky :)

ve střípcích za červen jsem psala, že jsem při návštěvě u našich jela s mamkou a neteřemi do zaniklé obce Lučina. To by nebylo tak zvláštní, těch zaniklých obcí je okolo mého rodiště hromada, pocházím z příhraničí a po odsunu Němců těch vesnicí v okolí zaniklo velké množství. 

Lučina je ale zajímá tím, že si jí můžete projít a zároveň hledat poklad díky HLEDAČCE. 

Pokud nevíte co hledačka je, tak jde o pracovní list, který vás provází při putování po daném místě, vypráví historii a zároveň klade otázky, které nacházíte na pamětních cedulích apod., vy získáváte správné odpovědi, z čehož by na konci měla vzejít tajenka, která vás dovede k pokladu. 

My to hrály poprvé a docela jsme se motaly a chodily od čerta k ďáblu, když jsme něco vyluštily, šly jsme jinam a pak jinde zjistily, že se máme vrátit zpět, protože na daném místě je ještě něco... no příště budeme chytřejší a budeme pozorně číst a ne přeskakovat z úkolu na úkol. 

V této hledačce jsou i tři skryté body, které byly vyznačeny červeným puntíkem a hledaly jsme je podle přiložené mapy - skrývaly se pod kameny označené právě červeným puntíkem. Naše hledačka spočívala v tom, že jsme vybíraly ze tří odpovědí na danou otázku, u každé odpovědi bylo písmeno a dle čísla otázky jsme doplňovaly písmena do polí - například u otázky číslo 1 jsme vybrali odpověď, která k sobě měla přiřazené písmeno D, poté jsme do políček označených jedničkou všude napsaly D atd.

U posledního puntíku jsme zjistily, že celou tajenku ještě musíme podle klíče dešifrovat, protože písmena byla zpřeházená - místo A mělo být třeba N a naopak. Už jsme ale neměly tolik času, tak jsme si to vzaly domů s tím, že to doma dešifrujeme a jindy si zajedeme pro poklad - a tak se také stalo, a bylo to opravdu veselé :D

Poslední červencovou neděli, po příletu z Malediv, jsem jela domů a přijela i sestra s neteřemi a mě napadl úžasný nápad, vezmu netře a manžela a pojedeme pro poklad, zabere to chvilku... jo, tak to jsem se spletla. 

Přijeli jsme a šli na místo, kde jsme si mysleli, že bude poklad, ten se měl skrývat kde jinde, než pod kamenem označeným červenou tečkou, jen nebyl na mapě, ještě jsme se smáli, jak tam jednom přijdeme, vezmeme poklad a půjdeme. HOUBY. My to hledali asi hodinu a půl, než jednu neteř napadlo, že to místo možná bude někde jinde, než hledáme a taky že jo, to jsme to pak měli hned. Ha, ha - zábava nekončí. 

V papíře jsme se dozvěděli, že bychom se ještě mohli vydat kamsi na jih a tam teprve něco najdeme. No dobře, bylo to na místě, kde jsme nechali auto, tak co, jdeme.

Tam jsme to našli vcelku rychle a jaké bylo naše překvapení, když jsme se dozvěděli, že to stále není poslední zastávka a že máme jít 800 m na východ a dojít k tzv. hraničnímu tereziánskému kameni. Tak jsme šli a našli jsme kámen, poklad měl být od kamene cca tři kroky, hledáme, hledáme, hledáme už daleko, okolo byly naházené šutry, ty začal už manžel odhazovat, no trvalo nám to asi půl hodiny, než jsme si všimli, že v dálce je jiný kámen, tak jsme zase šli a hledali tam - překvapivě také nic. V zoufalé snaze jsme pokračovali dál a tu jsme ho našli - samozřejmě ten kámen vypadal úplně jinak než ty všechny ostatní (kterých při té cestě bylo xy, jen jsme si jich předtím nevšímali) a tam to skutečně bylo.

Hurá a třikrát slávala, našli jsme to a z naší rychlo akce se stalo tříhodinové dobrodružství, najít poklad - což byl mimochodem jen ten papír, trvalo snad déle, než celá samotná hledačka, sestra už mi volala kde jsme, že jsme snad zabloudili, což se nám cestou zpět díky mé navigaci také povedlo a když jsme vjížděli na opuštěnou lesní cestičku, radši jsme to otočili 😅, ale byl to zážitek, nasmáli jsme se všichni a už se těšíme, až vyrazíme na další dobrodružství :)

Znáte hledačky? Mějte se krásně, budu se těšit příště :)