První trimestr 🤰

Ahojky :) 

těhotenství jsem nikde nesdílela a věděla o něm jen rodina a nejbližší kamarádi - respektive ti, se kterými jsem se vídala a bylo jasné, že by na to časem přišli :D, vedla jsem si ale deníček, jak papírový, tak i tady jsem si dělala zápisky, házela jsem si do konceptu fotky atd., abych jednou měla na co vzpomínat :)       

Jak možná víte, v lednu 2022 jsem přišla o miminko, to jsem otěhotněla hned po vysazení HA - sebralo mě to, fyzicky i psychicky jsem se z toho dlouho dostávala, ale můžu jen děkovat svému tělu, že i přes ty komplikace, které jsem řešila do dubna, se z toho rychle vzpamatovalo a hned jak se všechno vyřešilo, začalo zase normálně pracovat, asi i proto pro mě druhé těhotenství bylo ještě křehčí, než to první, měla jsem šílenou radost a byla strašně šťastná a vděčná, ale také jsem se o tu předchozí zkušenost víc bála, takže se z toho stalo takové naše malé sladké skoro tajemství. 

Test jsem si dělala 15.10. po jednom dni zpoždění, i když takové tušení jsem měla už předtím - a věřte mi, že pokušení udělat si ten test dřív, bylo velké, ale už jsem zažila zklamání v červnu a zařekla jsem se, že počkám na zpoždění, takže jsem se nenechala zviklat. 

V červnu jsem se i zařekla, že do pozitivního testu budu žít úplně svobodně, nehlídala jsem se, dělala jsem vše, co se v těhotenství nemůže/nemělo by atd. a hooodně mi to pomohlo hodit se do psychické pohody. 

Toho 15.10. jsme byli s manželem nakupovat v Tescu a rozhodli jsme se, že si tam koupíme čínu a vezmeme si jí domů, hned vedle je lékárna, tak jsem mu řekla, ať počká na jídlo, že si tam skočím pro léky na bolest hlavy, že už je doma nemáme. Léky jsem opravdu vzala a k nim těhotenský test - na tajňáka, nechtěla jsem nic říkat, dokud to nebude potvrzené. Doma jsem uvažovala, jestli počkat do rána, kdy by byla největší pravděpodobnost, že se něco ukáže, nebo test udělat hned... nevydržela jsem to a udělala jsem si ho hned a i tak se okamžitě ukázal jako pozitivní :) Šla jsem ze záchodu celá uřvaná, manžel nechápal co se děje a já ze sebe dostala něco jako, že je pozitivní, chvilku nechápavě koukal a pak mu to došlo 💖

Ta radost byla veliká, ale strach, že to zase nevyjde, taky. 

Minule jako bych cítila, že to nedopadne, moje první myšlenky byly, že to nebudeme říkat, kdyby se něco stalo, tentokrát byl ten pocit ale jiný a já si řekla, že se budu radovat a jestli se má něco stát, tak se to stejně stane. To bylo nejlepší rozhodnutí - i když to neznamená, že ten strach zmizel, věděla jsem o něm celou dobu, ale nenechala jsem se jím převálcovat (alespoň ne moc často, myslím), jak jsem psala výš, i to byl důvod, proč jsem těhotenství nikde nesdílela. 

22.10. jsem si udělala digitální test ještě jednou a když na něm bylo 3+, volala jsem k doktorce.

Pozvala mě na 27.10. - tentokrát to bylo jiné než minule, kdy tam byl jen žloutkový váček, tady už byla vidět ta naše kulička i s bijícím srdíčkem 😍

8.11. ale v práci přišel šok, začala jsem ráno krvácet, hned jsem volala doktorce, měla jsem přijít co nejdřív, celá vyklepaná a ubrečená jsem šla říct vedení, že musím k doktoru, takže Markét (naše zástupkyně), určitě věděla, o co kráčí a jela jsem. Snad nikdy jsem se tak nebála, sestra mě vzala hned, doktorka měla pacientku, já tam jen seděla, snažila se nebrečet a v duchu se loučila. 

Ta úleva, když mi řekla, že je vše v pořádku, byla obrovská, našla malý hematom, napsala mi utrogestan a taky jsme se domluvily, že zůstanu doma na rizikovém. Doma mě doktorka chtěla mít už při první návštěvě - kvůli minulému potratu a tomu, že pracuji v dětském kolektivu a nechtěla, abych byla zbytečně vystavená různým virům a bakteriím, já ale chtěla počkat, po tomhle jsem na to ale samozřejmě kývla a od té doby jsem byla doma. 

V 10. týdnu jsem si ze srandy udělala tenhle test, který má určit pohlaví - hned se na něm ukázala holka, samozřejmě, že tenhle test nemá žádnou průkaznou hodnotu, někomu to vyjde, někomu ne, ale sranda musí být. A nám to zrovna vyšlo. Jinak nám na holku vycházela i většina babských rad, ale některé seděly i na kluka, logicky, asi jsem ještě u nikoho neviděla, že by mu jedno pohlaví vycházelo na 100%, ale proč to pro tu legraci nezkusit :)

28.11. jsem si šla pro průkazku, sestřička mi odebrala krev a dostala jsem žádanku na první screening, to jsem byla na konci 11. týdne.

Začala jsem si psát těhotenský deníček :)

První screening 9.12. - byla jsem na genetice v Plzni, nechala jsem si udělat i preeklampsii, ta bohužel vyšla pozitivně, jinak bylo vše negativní. Byl se mnou i manžel a byl to zážitek, konečně miminko viděl i on, jak se tam hýbe a protahuje se. Nechtělo moc spolupracovat, ukázat doktorce obličej - kvůli nosní kůstce a ani se natáhnout, aby ho mohla změřit, po půlhodině si ale dalo říct :) 

SHRNUTÍ PRVNÍHO TRIMESTRU

Kromě pozitivního testu jsem neměla žádné příznaky, což mě trochu děsilo, protože to tak bylo i s prvním miminkem, uklidnila jsem se vždy až na kontrole, když bylo vše v pořádku, to trvalo až do půlky 10. týdne, kdy jsem začala mít žaludek na vodě a pocity na zvracení, jinak ale bylo stále vše při starém. 

Největší problém byl, když odpoledne nevolnost přešla - dostala jsem strašný hlad, ale nemohla jsem přijít na to, co bych si dala, dokázala jsem jen vyjmenovat, na co chuť nemám. Zvláštní chutě jsem neměla, spíš jsem výjimečně na něco chuť dostala (vždy šlo o normální jídlo), ale musela jsem to mít HNED, nešlo počkat pár hodin/do zítřka, protože to už mě chuť přešla.

Jediné co mi vadilo, bylo vidět a cítit syrové maso, jakmile jsem ho ucítila, už jsem to jídlo pak nechtěla jíst, prostě jsem ho nedokázala dát do pusy, takže maso musel dělat manžel a já se vždy klidila, abych ho cítila už jenom udělané. 

Hormony se mnou možná trošku házely, ale žádné extrémní výkyvy jsem neměla, plačka jsem normálně, takže tam se o nějaké extra změně hovořit nedá a jinak si myslím, že jsem byla celkem stejná :)