pondělí 17. března 2014

Watsonovi - Jane Austenová

Čirou náhodou se mi do ruky dostal tento román a rovnou se přiznám, od Jane Austenové jsem ještě nikdy nic nečetla, ale když jsem měla tu možnost, tak jsem knihou nepohrdla. 
Nejprve jsem se trochu sžívala se stylem psaní, ale nakonec jsem s tím poprala a kniha se mi velmi líbila, je škoda, že jí nedokončila sama Austenová, ale i tak byl konec dle mého skvěle dopsaný (od L. Oultonové), skoro bych ani nepoznala, že knihu vlastně psaly dvě různé ženy. 

Kniha vypráví příběh Emmy Watsonové, jež se právě vrací do svého rodného hnízda, vyrůstala totiž u své tety, ale v devatenácti se musela vrátit. V okolí to vzbudí rozruch, lidé se s ní chtějí setkávat, poznat jí atd. a není se čemu divit, Emma je krásná, inteligentní dívka. Watsonovi nejsou moc bohatou rodinou, ale těší se velkému zájmu, obzvláště po příjezdu Emmy a jejího pobytu na plese, který pořádali známí rodiny Watsonových. Emma také nemá nouze o nápadníky, uchází se o ní proutník Musgrave, mladý Howard (pastor) a dokonce i lord Osborne, ovšem její otec po čase zemře a sestry se o sebe musejí postarat samy, Emmy se ujme její bratr s manželkou, z čehož ovšem Emma není příliš nadšená, neboť se jí její snacha moc nezamlouvá, jedinou radost jí dělá neteř. Snacha se jí snaží vdát, ale Emma je netečná, což mezi nimi dělá rozbroje, vše dospěje k tomu, že Emmu pořádá o ruku dokonce sám lord Osborne, ale Emma miluje pana Howarda a tak odmítne, to se její snaše ani bratrovi nelíbí a tak se Emma sbalí a odjede za svým druhým bratrem. Nakonec se vše v dobré obrátí, setká se s panem Howardem, který jí také miluje a nakonec jí požádá o ruku, i osud byl k jejím sestrám štědrý a vše vlastně končí šťastně :) 





úterý 11. března 2014

Random :)

Já ho prostě miluju a čim vím jsem v práci, tím víc jsem na něm závislá a úplně nejvíc miluju red guavu ♥ prostě jsem si jí opravdu zamilovala a Vám doporučují jí vyzkoušet. Já jí zatím měla s bílou broskví, mangem, kumquatem, vanilkou a mandlí a pokaždé to byla úžasná kombinace :)


Přítel měl narozeniny, tak jsem se rozhodla "upekat" mu dort, ovšem naše trouba zrovna dvakrát dobře nepeče (spíš jenom nepeče :D), takže jsem se rozhodla pro alternativu - nepečený dort, který příteli moc chutná. Normálně všechno smíchám dohromady a moc se s tím nepachťám, ale tentokrát jsem si dala záležet - připravila jsem si jak bílou, tak pařížskou smetanu, piškoty jsem namáčela do kafe a všechno pěkně vyskládala (krém/piškoty/ovoce/krém z pařížský/piškoty/ovoce ...), nakonec jsem ho posypala kakaem a když kakao udělalo takový ten hezký povrch napsala jsem na něj 21 (přítelův věk) a ráno dala svíčku :) Jako dárek ode mě dostal hru Hobit



No a dál? Dělala jsem hrneček, s přítelem jsem byla na véče, jelikož měl voucher na 50cm pizzu, já ovšem pizzu nějak nejím, takže si jí musel spapinkat sám (a že mu to dalo práce :D) a já si dala skvělé bologneské špagety s parmezánem. Taky jsem si byla koupit džíny a při tom jsem si pořídila i řetízek :)


Co je nového u Vás?

středa 5. března 2014

DIY II.

Je to tu, po Medvídkovi Pú jsem si vytvořila hrníček s Ijáčkem. Dlouho jsem sháněla vhodnou barvu hrníčku, aby vypadala alespoň trochu jako ta Ijáčkova. Ijáček je jedna z mých nejoblíbenějších postav, mam ho strašně ráda ♥ Nejprve jsem si udělala návrh radši na papír, pak jsem si nakreslila náčrt a nakonec to celé dobarvila barvami na keramiku. Strašně mě to bavilo - a na konci jsem vypadala jako prasátko :D Tady je průběh tvoření ve fotkách :)

Nákres a náčrt na hrníčku
Vyschlým zmizíkem jsem nanášela barvy na keramiku, abych dělala jemnější
tahy než minule se štětcem :)
Dodělaný Ijáček - předek
Dodělaný Ijáček - zadní část

neděle 2. března 2014

Happy ONE year :)

Rok se s rokem sešel a k tomu měsíc navrch. Ano, měla bych se stydět, protože jsem zapomněla na první narozeniny svého blogu.
1. února 2013 jsem blog založila a napsala první příspěvek/článek by bylo moc vzletné přirovnání :D
Ani se mi tomu nechce věřit, že už je to více než rok, co si tu tak píšu :) Blog jsem založila kvůli tomu, abych zjistila co na tom blogování všichni tak mají (a taky abych se měla kde vykecávat :D) - co jsem zjistila?
Že je to super věc - je to něco, díky čemu mohu vyjadřovat své názory, styl, ukázat co mám ráda, co mě baví a navíc mohu dostat zpětnou, objektivní vazbu, mohu se díky blogu "setkat" s různými lidmi, ať těmi co mají podobné názory jako já, nebo těmi kteří si myslí zase něco jiného, tak jako tak jeto pro mou osobu objevné a ráda zjišťuji názory druhých.
Čtenářů nemám moc, třeba se to změní, třeba ne, ale Vám, kteří mi píšete komentáře a reagujete, chci velice poděkovat. Každý Váš komentář, podnět, ale třeba i kritika (pokud je slušně podaná) mě těší, ráda s Vámi komunikuji a ráda se dívám zase na Vaše blogy, takže Vám chci ještě jednou moc poděkovat

 DĚKUJI