Ahojky :)
ve chvíli, kdy tento článek vychází, je 16.5.2024, 23:37 hodin, tedy přesně rok od chvíle, kdy se narodila Celestýnka - to nejcennější, co v životě mám.
Věděla jsem, že jí budu milovat, milovala jsem jí od chvíle, kdy jsem na testu objevila dvě čárky, ale nedokázala jsem si ani v nejmenším představit ten rozsah a hloubku, miluju jí celou svou duší i tělem, udělala bych pro ní všechno.
Nemůžu tomu uvěřit, uteklo to tak strašně rychle, byl to mžik, jedno mrknutí. Budu se opakovat, ale je to opravdu neuvěřitelné.
Tolik se toho za ten rok stalo a změnilo, z malého, ležícího miminka, máme doma velkou objevitelku, která využívá každou vteřinu bdělého stavu k prozkoumávání světa.
Pokud bych ten rok měla nějak shrnout jednou větou, tak to byl NEJLEPŠÍ ROK mého života, i přes všechny těžkosti a že jich nebylo málo.
Malá byla klidné a pohodové miminko, teď je to akční tvor, který se jen tak nezastaví a neustále musí něco zkoumat. Brzy se začala smát, což bylo a stále je kouzelné. Celkově je to smíšek, málokdy pláče, to se spíš vzteká.
Od 5,5 měsíce spí celou noc - bez krmení, krásně spí i přes den a spí fakt tvrdě, za což jsem vážně ráda.
Není přehnaně chovací, takže netrpím tím, že bych nemohla nic udělat, že bych jí měla věčně na rukou.
Má ráda lidi, takže je skvělou parťačkou na různé akce a myslím si, že jí jednou bude všude plno.
A hlavně je to moje odměna, doslova, protože ona je dítě za odměnu, moje duha, která mi dala naději na lepší dny a každý den s ní je úžasný, nemůžu být dost vděčná za to, že jí mám a že je taková, jaká je 🌈
Upřímně jsem se bála - bála jsem se, že mi bude chybět můj starý život... ale opak je pravdou. Přijdu si teď naplněná, šťastná. Za to vděčím také manželovi a celé své rodině, díky nim se ze mě nestala najednou jenom máma, dál jsem to i já, dál můžu trávit čas i jen sama se sebou, s knihou, můžu jít ven a nabrat energii a za to jsem velmi vděčná. I když upřímně, když mám někam jít, je to šílené, strašně se přemlouvám, abych vůbec odešla - ne že by se mi nechtělo, ne že bych si to neužila, ale tak strašně se mi nechce odejít, jsem ale ráda, že se překonám a jdu, vždy si to užiju a krásně si dobiju baterky :)
Náš začátek byl těžký a i v průběhu roku byly těžké chvíle. Měla šílené množství doktorů - neustále pediatr, sono mozku kvůli nálezu po porodu (vše je v pořádku) a bříška kvůli zvracení (naštěstí to nebyl reflux, jen se přejídala), oční a výplach kanálků, protože se jí neustále vracel zánět, fyzio, neurologie, neonatologie, Praha... bylo to pro všechny, ale hlavně pro ní, značně vyčerpávající a stresové.
K tomu od dvou měsíců nastal šílený bojkot mléka, který trval dva až tři měsíce, kdy jsme doslova dělali psí kusy, aby se alespoň trochu najedla, nebo probíhalo krmení v polospánku, pak se to naštěstí začalo pomalinku (hodně pomalinku) zlepšovat a teď už super, s příkrmy tohle naštěstí nikdy nenastalo.
I tak to ale byla ta největší a nejúžasnější jízda, neměnila bych, protože to holt takhle mělo být a kdyby to nebylo tohle, mohlo to být cokoliv jiného. Už se moc těším, co nám přinese další společný rok ❤
Všechno nejlepší k prvním narozeninám, princezno moje. Miluju Tě ❤
