52. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary

Ahojky :)

Přesně před týdnem (tedy 6.7.) jsem poprvé navštívila Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech. Jsem dost ostuda, protože KV nejsou zase tak daleko od místa kde bydlím, je to jen o pár minut delší cesta než jak dlouho mi trvá dojet do Plzně (nebo z Plzně), přesto jsem tam ještě nikdy nebyla a jsem moc ráda že jsem to letos už napravila :D

Jela jsem společně s kamarádkou, kterou vlastně napadlo že bysme spolu mohly vyrazit a já se toho ráda chytla. Ráno jsem vzala auto a už jsme frčely. Cesta utekla docela rychle a dokonce jsme i skvěle zaparkovaly - cca 11 min. od hotelu Thermal a navíc zadarmo 😃

Hned ráno jsme si šly koupit lístky na námi vybraný film a hádejte co - vyprodáno, varianta číslo dvě taky a dokonce i číslo tři. Tak jsme chvilku dumaly a říkaly jsme si, že by byla škoda nejít na žádný film - když je to filmový festival, tak jsme holt vzaly lístky na film, který dávaly dopoledne a bylo tam ještě volno ... no a byl to úlet a myslím, že na to do smrti nezapomeneme 😂

Bylo asi 9:30 a film promítali v městském divadle - mmchd děsně krásné místo, takže jsme musely okamžitě vyrazit a naštěstí jsme došly včas a ještě jsme měly čas. A teď k samotnému filmu. Film se jmenoval Plameny mé lásky a bylo nám řečeno že "to je něco romantického". Když už jsme byly usazené tak jsem si řekla, že se podívám na net o čem to tedy je - když na mě vykouklo že to je japonský politický černobílý film z roku 1949 o ženě, která bojovala za práva žen, málem jsem se složila smíchy. Asi takhle, romantiky tam bylo co by se za nehet vešlo (slečna prodavačka asi odhadla z názvu) a ten její boj, no on to vlastně boj ani nebyl, ona přijela do Tokia (ne, skutečně jsem si nezapamatovala její jméno) přidala se k jedné straně, pak jí zavřeli, pak propustili, pak zjistila že ten vůdce té strany vůbec není takový jak si myslela a že o práva žen mu skoro nejde, tak se rozhodla že odjede domů a tam založí školu pro dívky - čímž ženy zjistí jakou mají cenu a pak za sebe budou bojovat samy. 

My samozřejmě celou dobu čekaly kdy tedy začne usilovat o tu rovnoprávnost (tak jak si my představujeme), no když pak začaly závěrečné titulky docela jsme koukaly že už je jako konec. Tedy, ne že bychom nebyly rády že konec je, protože kukat na starý japonský film není zrovna naše gusto 😂, ale stejně ... 

Pak jsme si prošly kolonádu, sedly si na jídlo, já si dala mladý kokos (ale bez vodky), dostala jsem od kamarádky hrníček na památku, pak mě "pobouřilo" že Moet je tak skvěle schovaný a za páskou že si ho "obyčejný smrtelník" nemůže jít koupit - chtěla jsem si koupit malou flaštičku domů abych ho teda ochutnala a ono houby, holt si ho koupím jinde noo ... viděly sme Leoše Mareše (😃 nikoho slavnějšího jsme neviděly, takže to musí stačit) a jely jsme domů. 

Jsem ale moc ráda že jsme jely a fantasticky jsem si to užila a celkově se mi tam líbilo. Film sice nebyl to na co bych normálně šla (nebo chtěla vidět), ale zase je to zážitek a jsem ráda že jsme na nějakém filmu byly. Příští rok bych chtěla jet alespoň na dva dny - abych si den předem mohla koupit lístek na nějaký lepší film a taky abych večer poznala nějakou pravou festivalovou párty :)

A co Vy - byli jste? Líbilo se?