Vánoční čtení 🎄

 Ahojky :)

dnes tu pro Vás mám čtyři Vánoční knihy. Dvě jsou již starší a druhé dvě jsou letošní novinky, které jsem si už stihla vcelku zamilovat. Neznám nic lepšího když je venku zima, blíží se Vánoce a můžu si v klidu sednout do křesla a číst vánoční příběhy. Když k tomu ještě padá sníh, je to o to lepší, což se letos zatím alespoň u nás nepoštěstilo, ale snad se dočkám. Ovšem sníh už jsem viděla a včera jsem projížděla nádhernou zmrzlou krajinou, tak alespoň něco. Užijte si krásnou první adventní neděli :) 

Vánoční koleda

Charles Dickens 

Mojí největší srdcovkou je Vánoční koleda, čtu si jí každý rok na Vánoce. Je krásná, smutná i veselá a hlavně hodně, hodně Vánoční. Taky si vždy pak pouštím film a je to pro mě opravdový relax. Myslím si, že tenhle příběh zná skoro každý a kdo ne, určitě doporučuji si si knihu přečíst, nebo se alespoň podívat na film :) 

Já mám tuhle krásnou ilustrovanou verzi, která mě nadchla hned, jak jsem jí poprvé uviděla 

Sněží, sněží

John Green, Maureen Johnson, Lauren Myracle

Sněží, sněží je kniha, ve které najdete tři vánoční příběhy. Všechny jsou pěkné, krásně napsané a milé. Nejradši mám asi ráda hned první povídku, ale líbí se mi všechny tři. Navíc má kniha nádherný obal. Není to asi úplně kniha pro náročného čtenáře (ale kromě první to asi není žádná z nich 😁), ale je to takové pěkné oddechové čtení a na Vánoce ideální. 

Jak si zamilovat Vánoce

Karen Schaler

Nádherný Vánoční příběh o Emmie, která miluje Vánoce a která se rozhodně pro svého přítele uspořádat vánoční dovolenou, na ní ho mají navézt vodítka, která mu nechala, naneštěstí se ale první vodítko dostane k někomu jinému a tak začíná Vánoční příběh plný překvapení. 

Kniha je na konci navíc obohacená o různé tipy, recept atd., což je prostě skvělé :)

Vánoční příběhy

Charles Dickens

Kniha obsahuje více vánočních povídek od tohoto skvělého autora. Obsahuje i Vánoční koledu, ale ten překlad je příšerný (když znáte jiný), jiné nemohu posoudit, jelikož jsem je dříve nečetla a tak mi přišly v pořádku 😄 Takže na Vánoční koledu doporučuji jinou knihu, ale na ostatní příběhy mi tahle stačí a ten přebal to trochu vyvažuje :D

Náš sváteční den 💚🌲

 Ahojky :)

tak jak jste si užili úterní volno? My jsme si ho udělali opravdu krásné :) 

Začali jsme si užívat hned od rána, pak jsme podnikli super výlet a večer jsme si dali výborný vaječný likér Hospodska, který jsme si objednali z Plzeňky Plzeň, což je moje oblíbená restaurace, koukli jsme na film a užívali si zbytek volného dne. Stihla jsem svůj oblíbený - Bota jménem Melichar. 

Letos sice ta svoboda není 100%, díky všem těm nařízením, ale jsem strašně ráda za to, že žiju v době jaké žiju. Asi si ani nedokážu představit žít v době, kdy by mohl můj názor znamenat to, že já (nebo moje děti), nebudou moct studovat co budou chtít, nebo vůbec studovat. Nebo ještě předtím ve válce. Moje prababička třeba zažila první i druhou světovou válku, hrozná představa. Proto si toho, co máme, moc vážím, i když to není dokonalé, ale taky co je, že? 

Jinak kdybych si mohla vybrat, chtěla bych žít v dávnějších dobách králů a princezen, ale musela bych být ta bohatá, jinak by to nebylo ono 😂. Máte vy dobu, kterou byste si chtěli zkusit? 

A teď dost dumání a jdeme na fotky :)

Střípky - ŘÍJEN 2020

 Ahojky :) 

je tady listopad a už zbývá jen nějakých 25 dní do první adventní neděle. Do samotných Vánoc dní 50, což znamená, že už jen 48 dní do mých narozenin. Čemu dál nemůžu uvěřit je to, že mi bude 30. Abyste mě chápali dobře, pro mě je to jen číslo, nemyslím si že jsem stará, necítím se tak a na narozeniny se hrooozně těším, jelikož u nás se narozeniny slaví ve velkém, ještě víc půlkulaté, no a ty kulaté, to bude něco. Ale opravdu mi bude 30? Nechápu, vždyť jsem nedávno chodila na základku. A na té jsem si mimochodem myslela, že ve 30 budu mít dům, psa, 2 nebo 3 děti a já nevím co ještě :D Ale teď dost o mých narozeninách, jelikož na to plánuji samostatný článek :) 

Vím že tahle doba je teď zvláštní a ty Vánoce asi nebudou úplně ono, ale stejně se na ně těším a možná ještě víc, vždyť Vánoce jsou o zklidnění, času stráveném s rodinou ... a my jsme naštěstí všichni po zdravotní stránce ok (klep, klep), máme práci, máme sebe ... co víc si přát. Jediný stín vrhá Mína, nedovedu si představit že jí neuvidím ležet pod Vánočním stromečkem, že s ní nebudu mít fotku jak si očuchává dárky a ani tu Silvestrovskou. Vím že budu mít nové, s našima kočičíma holkama, přesto je mi to hrozně líto. 

Daisy a Golda - náš příběh

 Ahojky 

v minulém článku jsem psala o ztrátě Míny. Upřímně se s tím stále neumím vyrovnat a přijde mi to takové neskutečné. Žiju, pracuju, vše je ok, ale jak si třeba v noci lehnu a dolehne to na mě jako kámen. Mám ale dvě nové lásky, které mi se smutkem pomáhají. Jmenují se Daisy a Golda. Dvě nové kočičky. 

Po ztrátě Míny jsem věděla, že chci určitě nové zvířátko, jinak by mi to doma připadalo prázdné a jelikož pejska do bytu nechci, protože by byl dlouho sám, bylo jasné že to bude nová kočička. Neuvažovali jsme o víc než jedné, ale osud nám to tak zahrál. Já tomu říkám, že nám je takhle poslala Mína. Procházeli jsme webové stránky útulků a našli jsme kočičku, která nás rozesmála - má totiž knírek. Tahle kočička byla v karanténě, léčila se a bylo jasné, že si jí nebudeme moct vzít hned, to nám vyhovovalo - chtěli jsme po smrti Míny trochu času než si přivedeme další. Takže jsme do útulku zavolali (19.9. v sobotu) a v neděli jsme se na ní měli jet podívat, ale zamluvili jsem si jí, aby nám jí nikdo nevyfouknul. Pár minut po tomhle telefonátu mi volala ségra, že našli opuštěné kotě, zanedbané, ale mazlivé a jestli ho nechceme a že mi už poslala fotku. 

Když přijde smutek

Ještě před pár dny byl řekla, že je všechno nádherné, je s podivem, že stačí pár dní, nebo i hodin, aby to bylo všechno jinak. 

Mně život zasadil velikou ránu, nečekanou a stále jsem to úplně nevstřebala. V sobotu 12.9. jsem naší kočičku, jejíchž fotek si ten, kdo tenhle blog čte, nemohl nevšimnout, jsem odvezla k veterináři, protože den předtím nechtěla jíst. Říkala jsem si že má možná horečku, lehala si na dlaždičky atd., diagnóza byla ale horší, selhání ledvin, začala dostávat kapačky, ty ale nepomohly. Ve čtvrtek 17.9. jsem jí ztratila, nebo spíše my. 

Stále mi to přijde neuvěřitelné. Ve chvílích, kdy mi to dojde, kdy to připustím, brečím, jindy jsem apatická. Odešel kus mě a i když vím, že jí už je dobře, je to velká bolest. Ale vím, že jednou se s ní opět sejdu. 

Střípky - LÉTO 2020

Ahojky :)

léto je za námi, na jednu stranu škoda, na druhou jupí. Já jsem se rozhodla, že si léto po té řadě omezení pořádně užijeme. Do ciziny jsem nechtěla, u nás je také spousta krásných míst, tak jsem to vzala jako super příležitost to u nás zase o něco lépe poznat. A to se povedlo :)

Novinky 2.

 Ahojky :)

zdravím Vás u dalších novinek. Dneska bych se chtěla zaměřit na byt - tedy na ten můj, ne na ten, který rekonstruujeme :D

S tím je to opravdu záživné, měl být hotový už minulé léto, nejdéle do letošního ledna. On tedy je, ale neprošel kolaudací (kvůli parkovišti) a když měl být dřívější termín na novou, opět si někdo stěžoval. Což jsem doteď nepochopila, parkoviště je v pořádku, místa jsou dost velká a je jich dost, jde jen o obrubník - o vzdálenost od domu. Navíc si prý stěžoval někdo z nových majitelů, nechápu už vůbec, díky tomu se byty nemůžou převést do osobního vlastnictví. 

Výhoda je, že klíče již máme a kdo tam tedy potřeboval bydlet, bydlí, ale ostatní mají smůlu. Tedy ti, kteří to chtějí pronajímat a nebo já, která ho chci prodat.

Nejprve jsme také uvažovali o pronájmu, potom ale přišla na přetřes svatba - a oba máme všechny svoje peníze momentálně v nemovitostech, přítel ve svém bytě a já v tom svém, takže logické řešení je prodat můj byt a dostat peníze zpět, plus chceme za pár let domeček a stejně bych se bytu zbavovala, abych neměla už jednu hypotéku na krku. 

Nebudu lhát, jsem z toho dost smutná, na byt jsem se hrooozně těšila, s láskou jsem tam vybírala podlahy, koupelnu, dlažbu ... prostě všechno. Taky jsem si našla byt za Plzní, jelikož jsem sice chtěla být blízko městu, ale ne v něm. Kupovala jsem ho ovšem za svobodna, je to 2+kk, přítelův byt je velký, jak na metry, tak na místnosti a kdyby jsme měli děti, jako že po svatbě bysme chtěli, je tu na ně místo, v mém bytě by to bylo dost složité. Ale nese to své nevýhody, sice je to v přítelově bytě velké, ale nemá balkon a na ten já jsem se spešl těšila, je v centru a odtud já jsem chtěla vypadnout + parkování je taky záživné. Výhoda je, že jsem se naučila podélně parkovat :D. Sice tu už bydlím přes rok, ale stále tu nemám 100% pocit domova. Přítel o tom sice vždy mluví jako o našem bytě a nijak mi nedává najevo, že ho koupil on, přesto si myslím, že v mém bytě bych se cítila jinak. 

Takže mám takové rozporuplné pocity - na jednu stranu jsem ráda že je to velký byt, že bydlíme spolu, na druhou jsem smutná že nemůžu bydlet v tom svém :D 

Doufám alespoň že se brzy prodá a budu mít o tu starost méně :) 

Příště se budu těšit o článku o rekonstrukci ;)