středa 18. června 2014

Chybné předpoklady, úsudky ?

Mám v životě takové tři "chybné úsudky", nebo jak bych to nazvala, které tak nějak přetrvávali v mé mysli, ale za můj život se mi tak nějak vyvrátili.

1. Nám se to nestane - člověk často slýchá spoustu špatných zpráv, lidé mají nehody ... ale stále si tak nějak myslí, že jim se to stát nemůže, jich se to netýká a když se to pak stane, je to jako rána z čistého nebe. Přesně tak jsem se cítila, když měl taťka autonehodu, každý den jezdí do práce autem, ale nikdy mě nenapadlo, že by se něco stalo, proč taky, dělá to už hromadu let, pak ale u našich dveří zazvonili policisté s tím, že měl autonehodu a leží na ARU. No byl to prostě děs, od té doby už ale hodně racionálně vím, že se to může stát i mě. Taky se od té události víc starám, chci aby mi dávali vědět až dojedou a hlavně, víc si své rodiny vážím. Jinak taťka se z toho dostal a je už dlouhou dobu v pořádku a funguje jako dřív :)

2. Studium? Ne - na základce jsem byla od první třídy braná jako průměr, v první třídě si třídní učitelka vybrala několik žáků, kterým se věnovala a na zbytek docela kašlala. A jelikož mě brala jako průměr, tak jsem se tak začala brát taky. Nesnažila jsem se a skutečně jsem byla průměr a protože jsem tak byla braná, nikdo se tomu že mám trojky a tak nepodivoval. Né že by to bylo zas tak špatný, vlastně jsem se celou základku, dobře i střední (kromě matury) neučila, stačilo mi to co jsem si pamatovala z hodin. No, v osmé třídě mě ale vzali k psychologovi, dělala jsem testy, mluvila ... až z nich vypadlo že mám velké IQ a měla bych jít na střední s maturitou (pro mě ouha, byla jsem smířená s učňákem), no vybrala se mi střední, maturitu jsem udělala, dostala jsem se kromě jedné VŠ na všechny kam jsem se hlásila a ani mi to studium nedělalo moc velké potíže a docela mě to i bavilo/baví/bude bavit? :D, takže nakonec můžu být ráda :)

3. Pes = Kočka? - Nikdy jsem si nemyslela, že bych kočku mohla tak milovat, ne že bych je neměla ráda, mám ráda všechny zvířata, všechny jsou důležité, měli bychom si jich vážit atd., ale doma jsme vždy měli psy a i já sama je měla vždy radši. Pak jsme se ale s přítelem odstěhovali do Plzně a já si do mini bytečku nechtěla pořizovat pejska, taky jsme měli rozházenou školu a neměl by s ním kdo chodit ven, jenže já byla zvyklá se s nějakým kožíškem mazlit a stýskalo se mi po tom, tak jsem se rozhodla pro kočičku. No a v létě 2011 mi jí přítel našel, mojí Mínu a já jí miluju, strašně moc, ani se to nedá popsat :D Je to prostě moje štěstí, láska a nedokážu si představit, že by s námi nebyla ♥

Tak to byli moje špatné úsudky, měli jste taky něco o čem jste si mysleli, že Vám se to nestane a ono se to vyvrátilo?

Horolezec :D
Lenoch - takhle se ve vedrech škrábe škrabadlo :D
♥♥


6 komentářů:

  1. :D Jéé, na těch dveřích to je fakt kaskadér, jak se tam dostala? :D Jinak s těmi předpoklady mě nic v mém případě nenapadá.. Možná tak že kdysi jsem nesnášela růžovou a teď ji nosím bez problémů. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vedle je taková nízká skříňka, tak na ní vyskočí a z ní pak na ty dveře - my taky nechápeme že tam doskočí :D

      Vymazat
  2. jeej podarená cica :)

    http://byfoxygreen.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
  3. Hezky napsaný článek! Kočička je krásná, já taky preferovala vždy pejsky, ale myslím, že kdyby mi někdo přinesl domů kočku, budu ji milovat stejně :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, ale hlavně ta naše dost vyvrátila ty mýty co o nich kolují, určitě je to kočka od kočky, ale ta naše je strašná milovnice, dožaduje se mazlení, když se vracíme domů čeká u dveří atd. :)

      Vymazat

Moc Vám děkuji za komentáře :) ♥