Novinky 1.

 Ahojky :)

v minulém článku jsem psala, že se toho za ten více jak rok dost změnilo. Změnilo možná není ani to pravé slovo, spíše se toho hodně stalo. Pár změn se událo také, ale spíše jde o události, zážitky a novinky. 

Kdo četl minulé články, tak ví, že jsem si vzala hypotéku na byt, jelikož jsem se po 9 letech rozešla s přítelem, kdo četl dál ví, že jsme se po 2 letech dali opět dohromady, kdo četl ještě dál zjistil, že se stěhuji k němu (jelikož taky koupil byt) a můj byt (až bude) se bude pronajímat, no a někdo se možná v komentářích dočetl, že byt se nakonec bude prodávat, až to s ním bude u konce. O tom ale v dalších článcích :)

Teď bych se s Vámi totiž chtěla podělit o něco jiného. Jak jsem zmínila, s přítelem jsme opět spolu po 2 ročním odloučení. 

Rozešli jsme se po 9 letech vztahu, byl to tedy rozchod z jeho strany, nebyl si jistý, jestli je se mnou protože mě miluje, nebo protože jsme spolu tak dlouho. Hodně mě to bolelo, ale hodně mi to i dalo (například jsem našla nejlepší kamarádku). Naučila jsem se žít sama a být sama se sebou, být odkázána jen sama na sebe. A líbilo se mi to, připadala jsem si silná, pyšná na to, že zvládám single život - po všech stránkách - materiální, psychické ... a zároveň jsem pochopila, co ho k rozchodu vedlo. Byli jsme spolu od jeho 15 let (mých 17), neměl srovnání, musel si zkusit být beze mě, plus jsem byla hrozná, byla jsem na něm závislá, žárlivá ... bylo těžké si to připustit, ale chápala jsem proč rozchod přišel a vesměs bylo jasné že k němu dojde, poslední rok byl ten vztah naprd, ale dokázala jsem si to připustit až s odstupem. A když byl čas, jemu i sobě jsem odpustila. 

A co se nestalo, po dvou letech se ozval, nikoho mezitím neměl, stejně jako já. Uvědomil si také dost věcí a zjistil, že jsem prostě nejlepší :D Jasně, to je nadsázka, ale abych byla upřímná, tak nějak to bylo, i když já sama tou dobou nechápala, jelikož už jsem dokázala vidět, jak jsem se chovala, ale holt čas. 

A tím nechci říct že byl ten vztah hrozný, jo, byly tam špatné chvíle, hlavně ten poslední rok, to to šlo opravdu do kopru, ale předtím to bylo skvělé, byli jsme nejlepší přátelé, milenci atd., ale nebyl rozhodně dokonalý a ty chyby tam byly a spíš gradovaly, což asi bylo to špatné. 

Dohromady jsme se dali na třetí schůzce a od té doby to bylo, je, krásné. Ten vztah je daleko lepší než byl, já na něm nelpím, nežárlím (moc :D), problémy řešíme hned a ne až když to vygraduje. Jsme spolu nově přes rok a ten vztah je úplně jiný než byl, nebo možná není, to dobré zůstalo a ještě se to posílilo, ale vyřešili jsme to špatné, vidím že si mě váží, já si vážím jeho, máme společné koníčky, ale máme každý i to svoje. Nejsme neustále spolu, ale i zvlášť. A hlavně - neřešíme co bylo, ty chyby které tam byly, co jsme si třeba řekli při rozchodu (rozešli jsme se poměrně klidně, ale emoce udělají svoje a nebyli jsme na sebe 100% hodní) ... prostě nic, to v tomhle vztahu nemá co dělat. 

A tak se stalo co se stalo - 11.6.2020 jsem byla požádána o ruku. Krásně, soukromě, doma, s kyticí růží, nádherným prstýnkem a i tím klečením na jednom koleni. Takže slavnostně můžu říct, že jsem ZASNOUBENÁ a taky neuvěřitelně šťastná. 

Tímhle se s Vámi loučím a těším se u dalšího článku :)