Novinky 1.

 Ahojky :)

v minulém článku jsem psala, že se toho za ten více jak rok dost změnilo. Změnilo možná není ani to pravé slovo, spíše se toho hodně stalo. Pár změn se událo také, ale spíše jde o události, zážitky a novinky. 

Kdo četl minulé články, tak ví, že jsem si vzala hypotéku na byt, jelikož jsem se po 9 letech rozešla s přítelem, kdo četl dál ví, že jsme se po 2 letech dali opět dohromady, kdo četl ještě dál zjistil, že se stěhuji k němu (jelikož taky koupil byt) a můj byt (až bude) se bude pronajímat, no a někdo se možná v komentářích dočetl, že byt se nakonec bude prodávat, až to s ním bude u konce. O tom ale v dalších článcích :)

Teď bych se s Vámi totiž chtěla podělit o něco jiného. Jak jsem zmínila, s přítelem jsme opět spolu po 2 ročním odloučení. 

Rozešli jsme se po 9 letech vztahu, byl to tedy rozchod z jeho strany, nebyl si jistý, jestli je se mnou protože mě miluje, nebo protože jsme spolu tak dlouho. Hodně mě to bolelo, ale hodně mi to i dalo (například jsem našla nejlepší kamarádku). Naučila jsem se žít sama a být sama se sebou, být odkázána jen sama na sebe. A líbilo se mi to, připadala jsem si silná, pyšná na to, že zvládám single život - po všech stránkách - materiální, psychické ... a zároveň jsem pochopila, co ho k rozchodu vedlo. Byli jsme spolu od jeho 15 let (mých 17), neměl srovnání, musel si zkusit být beze mě, plus jsem byla hrozná, byla jsem na něm závislá, žárlivá ... bylo těžké si to připustit, ale chápala jsem proč rozchod přišel a vesměs bylo jasné že k němu dojde, poslední rok byl ten vztah naprd, ale dokázala jsem si to připustit až s odstupem. A když byl čas, jemu i sobě jsem odpustila. 

A co se nestalo, po dvou letech se ozval, nikoho mezitím neměl, stejně jako já. Uvědomil si také dost věcí a zjistil, že jsem prostě nejlepší :D Jasně, to je nadsázka, ale abych byla upřímná, tak nějak to bylo, i když já sama tou dobou nechápala, jelikož už jsem dokázala vidět, jak jsem se chovala, ale holt čas. 

A tím nechci říct že byl ten vztah hrozný, jo, byly tam špatné chvíle, hlavně ten poslední rok, to to šlo opravdu do kopru, ale předtím to bylo skvělé, byli jsme nejlepší přátelé, milenci atd., ale nebyl rozhodně dokonalý a ty chyby tam byly a spíš gradovaly, což asi bylo to špatné. 

Dohromady jsme se dali na třetí schůzce a od té doby to bylo, je, krásné. Ten vztah je daleko lepší než byl, já na něm nelpím, nežárlím (moc :D), problémy řešíme hned a ne až když to vygraduje. Jsme spolu nově přes rok a ten vztah je úplně jiný než byl, nebo možná není, to dobré zůstalo a ještě se to posílilo, ale vyřešili jsme to špatné, vidím že si mě váží, já si vážím jeho, máme společné koníčky, ale máme každý i to svoje. Nejsme neustále spolu, ale i zvlášť. A hlavně - neřešíme co bylo, ty chyby které tam byly, co jsme si třeba řekli při rozchodu (rozešli jsme se poměrně klidně, ale emoce udělají svoje a nebyli jsme na sebe 100% hodní) ... prostě nic, to v tomhle vztahu nemá co dělat. 

A tak se stalo co se stalo - 11.6.2020 jsem byla požádána o ruku. Krásně, soukromě, doma, s kyticí růží, nádherným prstýnkem a i tím klečením na jednom koleni. Takže slavnostně můžu říct, že jsem ZASNOUBENÁ a taky neuvěřitelně šťastná. 

Tímhle se s Vámi loučím a těším se u dalšího článku :)

Ahoj :)

Ahojky :)

nemůžu uvěřit, že poslední článek jsem napsala 2. května 2019. Těšila jsem se na články s rekonstrukcí, ale právě ta mě nakonec převálcovala. Ta plus starost o můj byt (který stále není úplně můj), práce a mnoho dalších možností. Bylo to hektické období a není úplně u konce, ale už se to zdá se rýsuje. 

Stále jsem nad blogem přemýšlela, ale neměla jsem vůli a asi ani chuť se do něčeho pouštět. Až teď, vzbudila jsem se s touhou se na blog podívat a koukám, že někteří stále komentují a alespoň trochu to tu žije. Něco se ve mě zlomila a já se rozhodla pro tenhle článek. 

Takže jsem tedy zpět, v celé své kráse. 

Za ten víc než rok se toho tolik změnilo a já už se moc těším, až se o to podělím. 

Mějte se krásně :)

A všechno je jinak ... zase

Ahojky :)

život si s námi někdy hraje, což jsem si nedávno potvrdila a zkusila na vlastní kůži.
Nedávno jsem psala o svém bytě, který jsem si koupila a kam jsem se měla v létě stěhovat. A najednou je všechno jinak.
V únoru jsem něco řešila s ex přítelem, pak jsme ještě párkrát viděli a najedou BUM - jsme zase spolu.
To by problém nebyl, problém nastal v tom, že on taky koupil byt. V Plzni a daleko větší než je ten můj, i když potřebuje pár úprav :) No a po dlouhém rozhodování a rozhovorech jsme se dohodli, že budeme bydlet v Plzni a druhý byt (ten, co jsem koupila já) budeme pronajímat.
Upřímně se strašně těším a děsím zároveň. Absolutně nevím, co to je, pronajímat byt a jsou chvíle, kdybych se ho nejradši úplně zbavila. Pak si ale zase připomenu, že budu mít aktivní příjem navíc a už to není tak zlé. Prostě, i něco zlé je pro něco dobré :)

Momentálně tedy probíhá v bytě rekonstrukce - měla by se položit nová podlaha do kuchyně, obýváku a ložnice a pak se složí kuchyňská linka. A já už se pomalu hrabu ve věcech, které budu chtít sebou a které můžu vyhodit. Protože s takovou rychlostí jsem nepočítala. A taky se pomalu ale jistě začínám balit - zatím věci, co tak nepotřebuji.

Je to dost zmatené a já si musím na všechno pořádně ještě zvyknout nebo spíš dozvyknout, tak nějak už jsem nové situaci přivykla, ale ještě ne na 100% :) Takže se nakonec můžete těšit na články z rekonstrukce a články ze zařizování budou také, jen z jiného bytu, než jsem si původně myslela :D

Na závěr bych tedy chtěla podotknout, že jsem strašně šťastná, i když trochu zmatená a že se strašně těším co bude dál. Protože jak je vidět, člověk míní, Pán Bůh mění ;)

Mějte se krásně :)

Random ÚNOR

Ahojky ❄

poslední zimní měsíc je za námi a byl opravdu vydařený :) Užila jsem si ho rozhodně více než leden , protože jsem se konečně dokopala k tomu rozhodnutí se školou a cítím se opravdu báječně. A toho jsem taky náležitě využila :D Na únoru se mi hodně líbilo, že to byl skutečně zimní měsíc, až na těch posledních pár dní. Byl sníh, užila jsem si sáňkování, stavění sněhuláků, koulovačky ... prostě všechno co miluji :) Začala jsem taky s tím, s čím jsem chtěla začít už nějakou dobu, ale nebyl čas (a snad mi to vydrží) a celkově byl únor super i díky prázdninám - hned 1.2. byly pololetní prázdniny a tento týden jsem měla jarní prázdniny, takže výborné zakončení :) A teď už k fotkám :D

Koupila jsem byt 1.

 Ahojky :)

Tak jsem tu s prvním článkem o bytu. Byt jsem hledala už předminulý rok po rozchodu, ale vždy v tom bylo nějaké ale a žádný se mi úplně nezamlouval. Pak jsem toho nechala, předělala starý byt, aby na mě nevyskakovaly vzpomínky ze vztahu a nechala to rok být. Jenže i když jsem byt předělala, už jsem se v něm necítila tak dobře jako dřív. Já jsem na tohle hodně praštěná a emocionální, takže to řeknu tak jak to cítím, ten byt mám stále ráda a bude mi moc chybět, ale už to není ono, často to tam na mě padá atd. Proto jsem se minulý rok v létě začala znovu poohlížet po bytech - pronájmy byly příšerně drahé a tak jsem si řekla, že bych se tedy mohla podívat po bytech ke koupi, že by to byla investice, platila bych stejně nebo méně jako dosud a tak. 

Koukala jsem se koukala, až jsem narazila na developerský projekt nedaleko Plzně - bytový dům se teprve stavěl, byla možnost vybrat si vlastní podlahy, dveře, koupelnu, zařídit si kuchyň podle svých představ ... navíc má každý byt balkon (pro mě velké plus, kvůli Míně a i já sama jsem vždy toužila mít po tom mít balkon, ale v centru Plzně by mi byl tak trochu na dvě věci) a sklep. 

Dohodla jsem si schůzku, prohlédla si prospekty atd. a bylo hotovo - zamilovala jsem se. 

Tím začal hrozný kolotoč papírování - rezervační smlouva, odhad nemovitosti, smlouva o smlouvě budoucí kupní, hypotéka, papíry z práce, dokazování že zvládnu splácet, zvlášť když jsem sama. Ale po všech těch obstrukcích jsem hypotéku získala a mohla začít vybírat, jak to tam bude vypadat. 

První byly podlahy ;)

Podlahy jsem vybírala u firmy Supellex - a bylo to hoodně těžké. Líbily se mi jak některé tmavé, tak některé světlé, nakonec jsem se rozhodovala mezi několik světlejšími, protože mi přijde, že to ten byt opticky zvětší a lépe se mi ke světlé podlaze bude ladit nábytek.

Nakonec jsem si vybrala tuhle, která se mi líbila hned na začátku, k ní jsem si pak vybrala další blsoti a bylo to, bod číslo jedna - hotovo

Jako druhé následovaly dveře

Tohle bylo asi ještě těžší než vybrat podlahu - jelikož už jsem tu podlahu měla :D Chtěla jsem, aby to k sobě sedělo a hezky se to doplňovalo, takže výběr byl hodně těžký. Dveře jsem si vybírala v Seposu a ten výběr byl tedy ohromný - nejen dveří, ale prosklení, typ skla, kliky, zámky ... prostě obří množství všeho :D Nakonec jsem zvolila světlejší dřevěné dveře Bardolino se 3D strukturou - dvě (do ložnice a obýváku) s tenčím pruhem pískového skla a dvě (do koupelny na na wc) bez prosklení. Pak následovaly kliky a bylo to :)

Příště se dáme do koupelny ;)

Random PROSINEC + LEDEN

Ahojky :)

V minulém článku jsem tak nějak vysvětlila, že v lednu jsem neměla skoro vůbec čas, takže jsem nestihla udělat random za prosinec. Přišlo mi to ale škoda - zrovna pro mě nejlepší měsíc roku a tak jsem ho nacpala k lednu a je to :) 

Prosinec byl úžasný, jako vždy, miluji zimní období a to okolo Vánoc ještě víc ♥ A opravu hodně jsem si to užila. 

No a leden, i když byl hektický, tak čas na odpočinek, rodinu a kamarády jsem si také udělala - tohle je pro mě hodně důležité, nikdy neodsouvám rodinu a kamarády. Od kamarádek/nekamarádek jsem to zažila často a hodně mě to mrzí, zvlášť proto, že těch zkušeností s falešnými kamarády mám hodně. Takže na tohle nikdy nezapomínám a je to i pro mě důležité - pro mojí pohodu atd. :) 

Když stojíme před rozhodnutím

Zdravím Vás :)

On už je únor? Nechápu, jak se to mohlo stát, ještě jsem nenapsala ani random za prosinec a už bych měla dělat leden? A to nejlepší z roku 2018, když už mi utekl jeden měsíc z roku 2019? Stručně a jednoduše - ACH JO

V lednu jsem neměla skoro vůbec žádné volno. V prosinci nám odešla na mateřskou kolegyně, což pro mě znamenalo změnu v práci - od školního roku 2018/2019 jsem neměla svoje družinové oddělení, měla jsem jen ranní, kroužky a odpolední, k tomu asistenci na 30 h/týden. Nebyla jsem moc ráda, ale nešlo to jinak, od ledna se mi ale splnilo přání a já dostala asistenci v první třídě na 20 h/týden a k tomu družinové oddělení po kolegyni - jupí :D ale svoje kroužky, odpolední a ranní jsem si nechala a tak jsem najednou měla hodin daleko, ale daleko více. Dohromady mám jeden a půl úvazek a i když jsem šťastná, je to i vyčerpávající. Do toho jsem začala psát po všech peripetiích diplomku - a právě školy se tenhle článek týká. Jelikož mám jeden a půl úvazek, na psaní moc času a energie nezbývá, ale dala jsem se do toho Proto taky skoro ani nevím, že nějaký leden byl. Plus starosti okolo nového bytu ...

Svojí původní diplomku jsem měla jenom dopsat, poupravit apod. - cca 20 stran, bohužel můj starý vedoucí již neměl kapacitu, tak jsem musela o vedení práce poprosit někoho jiného. Nedávno jsem poslala část a co se nestalo - on to takhle nechce. Práci bych musela překopat, víc jak půlku vymazat ... prostě to, co se tamtomu líbilo, tomuhle přijde nadbytečné. A tak jsem se postavila před jedno ze svých těžkých rozhodnutí - mám odejít?

Rozvažovala jsem, dávala jsem pro a proti a celkem jednoznačně (90%) vyhrálo odejít.

Nemám sílu a ani čas na to, abych překopala celou práci. A upřímně, ani chuť. 

Školu jsem chtěla dokončit jen proto, že už jsem jednou začala, ale tohle prostě nebyl obor, který by mě zaujal a možná by bývalo lepší odejít hned, jak jsem na to přišla - to už teď ale nezměním :D

Něco jiného by bylo, kdyby to byl obor, který by mě bavil nebo mi k něčemu byl. Tohle ale není ani jeden případ a musím říct, že když jsem se rozhodla, spadl mi velký kámen ze srdce.
Asi toho bylo prostě najednou moc - práce a půl (ona se ta půlka třeba nezdá, ale je to znát), řešení kolem stavby, psychické problémy a do toho škola, o kterou nestojím a něco muselo z kola ven a velmi jednoduchou logikou to bylo to, o co nestojím :D

Nepsala jsem s radostí, musela jsem se nutit a drželo mě jen to, že když něco začnu, chci to dokončit. Titul z tohohle oboru bych ale nevyužila, pracovat v něm nechci a ani mě nebaví a proto vím, že jsem se rozhodla dobře.
Spadl mi obrovský balvan ze srdce a jsem strašně ráda, že už jsem se k tomu konečně dokopala a rozsekla to ;)
Každý jsme jiný, někdo by to dokončil, jiný by odešel už dávno. Tohle je jen moje rozhodnutí a já jsem ráda že už ho mám za sebou :) 

Chci si teď trochu odpočinou a možná se jednou vrhnu na něco, co by mě skutečně zajímalo - a už budu chytřejší :D

I tak jsem ale za tohle ráda, je to zkušenost a té si cením.

A co vy, kdy jste se museli nad něčím důležitějším naposledy rozhodovat a jak to dopadlo? Budu se těšit na vaše příběhy :)